Proč se váš infračervený ohřívač neustále přepojuje (a jak jsme to vyřešili)
Problém s klasifikací IP55 spočívá v tom, že sice dobře chrání před vodou, ale o teple vůbec nic neříká.
V vysoce výkonných infračervených ohřívačích probíhá skutečný boj právě tam, kde vedení vstupuje do pouzdra. Teplo nezůstává jen u samotného žhavicího prvku – prostupuje také vedením. Časem toto teplo způsobí, že běžná izolace ztvrdne a praskne. Poté se dovnitř dostane vlhkost a najednou máte problém s přepojením.
Problém s „hotovými“ uzávěry
Většina ohřívačů používá obyčejné gumové uzávěry nebo levný silikon. Ty prostě nevydrží neustálé cykly zahřívání a chlazení.
Časem se tento uzávěr scvrkne a vznikne mezi ním malá mezera – v podstatě „trubička“, která nasává vlhkost a olejovou mlhu z pracovny. Jakmile se tyto látky dostanou dovnitř, vytvoří se cesta pro proud elektřiny, což způsobí přepojení žhavicího prvku s kostrou ohřívače. To rozhodně není ideální.
Lepší způsob konstrukce
Rozhodli jsme se přestat používat obyčejné uzávěry. Místo toho jsme vedení obalili speciální směsí určenou pro vysoké teploty.
Lze ji považovat za speciálně vyráběnou pryskyřici, která je termicky vodivá, ale elektricky izolační. Díky ní nemusí vedení snášet tak vysoké teploty. Také jsme nahradili izolační vrstvu fluorovanými polymery. To znamená, že izolace se neztaví ani neodpadává, i když ohřívač pracuje na plný výkon.
Jedna věc, na kterou je třeba myslet
Existuje kompromis. Aby byla izolace efektivní, musí být spojení opravdu pevné. Opravdu velmi pevné.
Jelikož je izolace tak tuhá, vedení není tak flexibilní jako u obyčejného gumového uzávěru. Pokud při instalaci ohnete kabel příliš prudce, můžete způsobit nadměrné napětí na vnitřním spoji. Stačí dát kabelu přirozený, jemný oblouk – a budete v pořádku.
Je to jednoduchá změna, ale je to jediný způsob, jak zabránit těm otravným poruchám způsobeným stárnutím. Tím se slabé místo přesouvá pryč od elektroniky a zabrání se tak přerušení provozu v vlhkém a horkém prostředí.